www.radek-schwarz.com
Dovolená na kole 2006 - Morava, Dunaj
Podrobnosti o cestě, info o ubytování, poděkování a podobně :-)
Dunajská cyklostezka ( šestá etapa )
Ubytovací možnosti mnou vyzkoušené
Nejprve možná k motivaci …
Proč jsem vlastně jel? Mno, protože jsem chtěl navštívit několik lidiček na kterých mi dost záleží, protože jsem letos ještě moc nenajezdil, protože jsem v Ostrovské stovce dopadl tak špatně, protože jsem si chtěl dokázat že na to mám, protože jsem si už dlouho říkal - jaká je asi ta Dunajská cyklostezka, a taky proto, že už jsem koupil ty brašny na kolo ( viz fotky ) :-)
První etapa v pátek vedla samozřejmě do Praha za Kačkou :-) Také proto, že bydlí nejblíž ze všech které jsem měl v plánu :-) Prokecali jsme více než tři hodiny v Einsteinovi. Přespal jsem u Kernů ( pro nezasvěcené – moji zaměstnavatelé ). Co se týká cesty, je to pro mě známá trasa, ale byl jsem mile překvapen, jak rychle jsem jí dokázal i s osmi a půl kilovou zátěží navíc projet – udělal jsem si na této trase rekord. Počasí slušné, nesvítilo sluníčko, ale ani nepršelo, takže pohoda.
Druhá etapa, v sobotu, vedla přes Pardubice do Rychnova nad Kněžnou k Ještěrce – Vlastičce. Strašně dlouho jsme se neviděli, takže bylo o čem povídat. Nakonec jsme si udělali i příjemnou neděli bez práce – Ještěrka nepracovala na diplomce a já jsem nejezdil. Prošli jsme se denním i nočním Rychnovem, vřele doporučuji zajímavý kostel Nejsvětější Trojice a Kolowratský zámek. Při Ještěrky průvodcovském výkladu jsem marně vzpomínal na nějakou slavnou osobnost z Ostrova, v Rychnově mají rodáků hned několik … Cesta byla v pohodě, jel jsem i docela rychle kromě úseku okolo Kolína – opravovali tam náměstí a ty objížďky mě trošku zmátly, takže mě to vyvedlo na vesničky moc na sever a krapet jsem se motal. Přesně jak se zpívá v té písničce: „Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině ...“ - menší kopečky byli jen na začátku okolo Praha a pak na konci před Rychnovem. Vždy jsem si myslel, že Rychnov už je v Orlických horách, ale ony ty hory jsou sice na dohled, ale mimo :-) Hned na Černém Mostě při výstupu z metra B jsem strašně promokl, a pak mě po zbytek etapy vytrvalý drobný déšť udržoval ve vlkém stavu. Naštěstí nebyla zima.
Ve třetí etapě, v pondělí, jsem se konečně dostal do hor :-) Okusil jsem z části Orlické hory, z části kousek Jeseníků – na Králický Sněžník jsem si ale netroufl, hlavně nebyl po cestě. Docela smrtící byly dvě sedla, které jsem projel – asi 870 a 800 metrů nad mořem – jedno se jmenuje Červenovodské ( podle městečka Červená Voda, ke kterému vede silnice z něj), to druhé si už nepamatuji, jen tam myslím bylo něco o skřítkách nebo Skřítku ( neberte mě za slovo, bylo to tam napsané na turistických infotabulkách, ale moc si to nevybavuji ). Nešlo ani tak o výšku jako o podmínky – prakticky celou cestu pršelo nebo lilo, a když člověku do kopce podkluzuje zadní kolo při záběru a z kopce nevidí ( kvůli bordelu které hází přední kolo ), nebrzdí ( protože za mokra jsou moje brzdy spíše symbolické ), a ještě si kazí průměr a kilomeráž ( protože není čas sundat ruce z brzd a sušit tachometr, aby fungoval ), tak si ty kopce moc neužije … Pochopil jsem také význam pojmu „místní srážky“ - prší jen v těch místech, kde zrovna jedu … Nepršelo jen asi pět kilometrů před a za Šumperkem a více sluníčka jsem viděl až při sjezdu z Bruntálu do Krnova. Jak mi později vysvětlila Sonia, Krnovu se také dává přívlastek „slunný“. Sluníčka a pěkného počasí jsme si opravdu užili večer, na procházce městem a při výstupu ke kostelu sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie na vrchu Cvilín po 219 schodech – k rozhledně se Sonia bála, že tam není osvětlená cesta :-) Cestou dolů nás pak chytla krátká průtrž potvrzující, že Krnov je „slunný“. Nocoval jsem v ubytovně TJ Lokomotiva Krnov v pokoji s TV :-) viz spodní část – podrobnosti o ubytování. Jinak jak jsem mohl posoudit při průjezdu moc hezky se jevil Šumperk a Jablonné, naopak přesně dle průpovídky „typický Bruntál – hezké okolí, ale jinak strašná díra“ se mi vůbec nelíbil Bruntál.
Čtvrtá etapa, v úterý, vedla od Sonii k Ivet – z Krnova přes Opavu do Staré Vsi pod Ondřejovicí. Trasa krátká, počasí pěkné, jediné kde jsem se trošku zarazil bylo, když jsem už potřetí míjel tabuli označující začátek obce Stará Ves :-) Po očistě jsme se s Ivet, Milanem a Sárou ( bratr a psena ) vydali na procházku po pamětihodnostech vesničky, například jsem viděl místní zámek, školu a školku a podobně :-) Spal jsem u Ivet, od Sáry jsem dostal i pusu na dobrou noc :-)
Pátá nejdelší středeční etapa vedla ze Staré Vsi přes Beskydy do Hodonína. Naštěstí bylo pěkně, takže se jelo prima, zdržení znamenala jen úprava místní komunikace v Luhačovicích, takže jsem si při čekání na semaforech vyslechl několik skladeb od lázeňského orchestru vyhrávajícího na kolonádě, a pak první a jediná technická závada – odlepil se mi flastr na duši. Neměl jsem nervy s kamiony projíždějícími půl metru za zadkem to lepit znovu, tak jsem nasadil fungl novou. Mírně jsem se zdržel ve Frenštátě ( nebo to bylo v Rožnově ? ) přemýšlením, zda nenavštívit Valašské muzeum v přírodě, bylo hezky a docela to lákalo, ale nakonec jsem si řekl, že nejsem na Moravě naposledy a tak jsem pokračoval. Noc jsem strávil v Hotelu Grand v Hodoníně :-)
Šestá, první zahraniční etapa se jela ve čtvrtek z Hodonína přes Břeclav směrem na Vídeň až k Dunaji – ovšem to, že stojím na oné pověstné Dunajské stezce jsem se dozvěděl až od kolemjedoucí slečny :-) Z celkem 170 kilometrů jsem po této stezce jel asi 70. Zjistil jsem, že je to stezka zajímavá, ovšem charakterem spíše na trekové, městské ( oblíbené u místních a také u Holanďanů – něco jako naše stará Liberta s přehazovačkou, nejlépe značky KTM nebo BMW a podobně ... ) nebo horské kolo. Z velké části jde o asfaltku asi v šíři dvou metrů vedoucí přímo po vrchlíku říční hráze, některé části jsou vedené po silnicích s malým provozem v blízkosti Dunaje. Na mnoha místech jsem myslel, že nechám kola - asfalt je občas dost porušený a zřejmě po povodních je v některých úsecích plný bahýnka nebo říčního písku – nic pro moje pologalusky 622/23C :-( A to jsem ještě týden před odjezdem jezdil na 20C :-( Ale věřím, že na horském kole to musí být prima vyjížďka – potkával jsem velké skupinky místních, Němců, Italů, dokonce i několik Asiatů, Čechy jsem neidentifikoval žádné. Bohužel většinou jeli proti, směrem na Vídeň, takže jsem se nemohl ani na chvilku za někoho schovat, abych si odpočal, a navíc jsem často musel slézt a uhnout mimo, protože skupinky jezdily dost prasácky – běžně tři vedle sebe a podobně. Poslední kousek cesty, asi tři nebo čtyři kilometry, jsem jel po silnici, neboť stezka vedla po podivně zarostlé štěrkové a oblázkové stezce – možná to byl jen kousek, ale nechtěl jsem riskovat defekt a navíc jsem potřeboval najít nocleh – tady už jsem nikoho neznal. Nakonec jsem spal v prímovém karavanu v „kempu“ v Rohrendorf. Celá oblast kterou jsem projížděl je oblastí vinařskou, takřka v každé vesničce můžete koupit nějaké místní vínko. Pokud se na Dunajskou ještě někdy vydám, a není to vyloučené, je to pěkné svezení, jen asi na jiném kole, tak si určitě chci najít čas a prohlédnout si i města kolem kterých jsem projížděl – občas jsem nahlédnul do informačních tabulí, ale do měst jsem nezajížděl. Jinak trasa je značená, občas se sice člověk musí pořádně rozhlédnout, aby viděl jestli jede dobře. Co mě trošku štvalo, že to mají většinou značené na další vesnici či město – asi jako by z Karlových Varů byl ukazatel na Bochov a ne na Praha – člověk pak musí přemýšlet, jestli to které místo je na jeho trase. A jedna důležitá informace – POZOR, asi nejen v Rakousku zavírají obchody běžně v šest nebo kolem sedmé hodiny, pak už jídlo seženete jedině s patřičnou přirážkou na benzínkách – něco jako naše večerky tam zřejmě nefungují nebo alespoň v Krems nic takového neznali.
Sedmá, páteční etapa vedla od Dunaje zpět na hranice Česka – tentokráte k hraničnímu přechodu Gmünd – České Velenice. Překvapilo mě, jak moc to od Dunaje stoupalo :-( Člověk si asi rychle zvykne na tu rovinku … A když už se člověk někam vyšplhal, tak foukal vítr od severozápadu, takže to musel rvát i po rovinkách a dokonce i v lese ( asi jak to mají všechno uklizenější, tak jim profoukne vítr i mezi stromy ). Opět jsem se drobátko ztratil při objíždách, ale tentokráte to bylo horší o to, že jsem se musel ptát německy a odpovědi jsem dostával v rakouštině – občas jsem tomu jejich dialektu nerozuměl vůbec a prostě jsem jel směrem jakým ukazovali při komunikaci. Ve Velenicích, konečně zase v Čechách, jsme si s Peťanem zašli do cukrárny a pak na česnečku – možná jsem si tu polévku mohl odpustit, později jsem toho trošku litoval :-) Zásoben čerstvými informacemi o domácí i zahraniční situaci v kostce jsem pak sjel do Budějovic – ta poslední část by byla i docela příjemná, kdybych ovšem těsně na hranici Budějek nepromokl na kost a nedala se do mě zima. A vzhledem k tomu, že podle Peťana mělo být o víkendu ošklivě, a že mě čekalo ještě odhadem 230 kilometrů, ruply mi nervy, ani jsem nepsal nikomu z místních a sedl jsem na vlak do Plzně, že tam někde přenocuji a ráno že to dotáhnu do Ostrova. Právě v tom vlaku jsem litoval té polévky :-( A byla zima, jak jsem byl mokrý, tak kvůli mně dokonce pan průvodčí na chvíli pustil topení ( pro upřesnění – v Plzni bylo pak v noci asi jen osm stupňů, opravdu nic moc ). Za pomoci kolemjedoucího bikera, který se mnou chvíli jezdil a pomáhal mi hledat nocleh a policistů flákajících se na benzínce jsem nakonec pak v ubytovně na Prokopávce.
Poslední etapa vedla z Plzně přes Karlovy Vary do Ostrova. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou vzít to z Toužimi na Bochov a vychutnat si pohled na Andělskou Horu a sjezd z golfu, ale nakonec jsem dal přednost Bečovskému sjezdu – přecijen, ten kopec jsem ještě letos nesjížděl, nahoru jsem se vydrápal v rámci Ostrovské stovky, tak jsem si ho chtěl projet i na druhou stranu. Cesta v pohodě, jen jsem měl podivně zatuhlá ramena a špatně se mi ohlíželo – následek prochladnutí z minulé noci …
Co se ubytování týká …
Ubytovna TJ Lokomotiva Krnov – pokoje v pohodě – dali mi třílůžák dokonce s televizí, škoda, že se tu chytá Nova a pak už asi jen Poláci :-) , sociál společný na chodbě, zahlédl jsem poměrně velkou kuchyňku se sporákem a s lednicí, takže je možné si i uvařit. Podobné Strahovu. Platil jsem 180 Kč.
Kontakt: Ubytovna TJ Lokomotiva, Bruntálská 59, 794 01 Krnov, tel: 554 616 948
Když se přijede do Krnova od Bruntálu, tak je to ještě před nádražím - veliká budova vpravo od silnice ( v části je tělocvična, v části ubytovna a restaurace ).
Hodonín – Hotel Grand – spal jsem ve dvoulůžkovém pokoji s TV a umyvadlem, jinak sociál na chodbě. Přišlo mi to trošku zašlé, přecijen starý nábytek a koberce … Nevím, ale ta tělovýchova mi byla sympatičtější … Cena – 260 Kč.
Kontakt: Hotel Grand, Wilsonova 6, 695 01 Hodonín, tel. 518 354 097
Je to přímo proti východu z nádražní haly.
Camping Fam. Ettenauer – docela zajímavé, veliký selský dvůr se zahradou, část objektů asi obývá rodina a část se pronajímá, viděl jsem myslím ceny asi 24 nebo 30 € asi za pokoj ale nevím, na kolik to bylo směrodatné. Každopádně pronajímají místnosti, karavany, člověk tam může zaparkovat na zahradě i s vlastním, a nebo si postavit stan. Já jsem spal v karavanu, za 10 € komplet – a cítil jsem se podstatně lépe než v Hotelu Grand :-) Sociál ve výborném stavu je přístupný na dvoře i v objektu, krytý a snad i zavíratelný plac na večerní posezení pro nepříznivé počasí, možnost grilování a podobně. Samozřejmě, jak jsem psal, je to vinařský kraj, takže nabízejí prohlídku sklípků a ochutnávky i možnosti koupení vína - nevyužil jsem, nemůžu posoudit :-) Specialitka – ta ovocná zahrada je volně k dispozici – takže jsem okoštoval několik meruněk a maliny :-)
Kontakt: Camping Fam. Ettenauer, Untere Hauptstraße 35, 3495 Rohrendorf
Cesta z Krems na východ, asi 4 km – kousek od silnice I. třídy 35, od cedule konec Krems k začátku Rohrendorf je to asi padesát metrů.
Ubytovna GASUP Plzeň – opět čisté pokoje, některé s balkónem, měl jsem tam i lednici – zřejmě je to využíváno hlavně dělníky pro týdení pobyty … Bydlel jsem za 150 Kč.
Kontakt: GASUP Ubytovna, K Prokopávce 45, 323 21 Plzeň, tel: 377 520 987
Když se přijede od Varů, tak se na prvních kolejích ( prý tramvaj 1 ) nedat doprava jako do centra, ale rovně dolů z kopce, pak na dalších kolejích ( prý tramvaj 4 ) doleva a pak kousek za Delvitou doprava – když se sjede pod kopeček, tak je to trošku zastrčené na levé straně, ale mají tam ukazatel. Jezdí tam bus 30 - ale nevím odkud ani kam :-)
A na závěr poděkování …
Rád bych poděkoval následujícím lidičkám:
Kačce, za prima pokec u večeře
Kernům, za přespání a výměnu eur - určitě úplně mimo kurz :-)
Ještěrce, za prima víkend, průvodcovství po Rychnově, za to že měla trpělivost mě vyslechnout, za to že mi uvařila mořské chobotničky a jiné obludy ( bylo to fakt výborné, nevím, co proti tomu lidi mají ) a vůbec, že se o mě vzorně starala
Ještěrky mamince, za to, že se o mě vzorně starala, a že mi krásně vysušila tretry a dres ( i když jsem pak hned nad Rychnovem znovu promokl )
Sonie, za prima večer a průvodcovství po Krnově
Ivetce, za prima den a večer a průvodcovství po Staré Vsi a za možnost přespání
Peťanovi, za pěkný výklad o Českých Velenicích a pokec v cukrárně i pak na zahrádce
neznámému cyklistovi, který se mnou jezdil po Plzni a hledal se mnou ubytování
dvěma policistům flákajícím se na benzínce, za to, že mi poradili kam složit hlavu
a rodině, za to že mě podporovali :-)